Skip to main content

Historie a zajímavosti ze zámku

Kroměřížský sněm 1848/1849     

Od listopadu 1848 až do konce února 1849 proběhlo v Kroměříži na zámku několikaměsíční zasedání Ústavodárného říšského sněmu. Tento orgán zahájil svou činnost nejprve v hlavním městě monarchie Vídni jako reakce na březnovou a květnovou revoluci 1848. Výsledkem těchto revolt bylo sice omezení cenzury, zrušení roboty a vyhlášení ústavy, avšak ta revolucionáře neuspokojila. Proto se v červnu a červenci konaly volby do Ústavodárného sněmu, který byl slavnostně zahájen 22. července 1848. V říjnu však došlo k dalšímu zvratu a císař Ferdinand I. (jako český král Ferdinand V.) uprchl do Olomouce, kde našel útočiště v arcibiskupském paláci. O něco později se na Moravu přesunul také sněm, vlastní jednání však po odkladech spojených se stěhováním poslanců začalo až 22. listopadu.

Původně se sice uvažovalo o Brnu, kde byly k dispozici vhodné prostory, nicméně nakonec nebylo toto město uznáno za zcela bezpečné a vybrána byla Kroměříž. Stát se tak mělo údajně na návrh historika Františka Palackého, který znal město i zámek ze své badatelské práce v zámeckém archivu. Volba místa byla přijata poněkud rozpačitě, němečtí obyvatelé a poslanci se klonili k hornorakouskému Linci a také další deputovaní viděli Kroměříž spíše jako místo ležící mezi olomouckou pevností a brněnským vězením na Špilberku.

Pro zasedání sněmu byla upravena tzv. Velká jídelna, kde vznikla tribuna s poslaneckými lavicemi a stoly předsednictva sněmu (dnešní Sněmovní sál), které byly dopraveny z Vídně a Prahy. Kromě samotného sněmu však na zámku sídlila také ministerstva války a vnitra spolu s byty ministrů. Vedle nich tu byl také sněmovní poštovní úřad, poslanecká kavárna, cukrárna a restaurace. Manský sál sloužil jako jednací místo ústavního výboru sněmu, v němž působil např. František Ladislav Rieger.

V Kroměříži tak pokračovala dlouhá a vleklá sněmovní jednání o konstituci, nicméně vzhledem k reálnému stavu, kdy byla revoluce postupně potlačena v Praze, Vídni i Budapešti, se význam uskupení stále zmenšoval. Bez jeho vědomí také vypracovala vláda ministerského předsedy Felixe Schwarzenberga novou ústavu (březnovou, zvanou také oktrojovanou), která nakonec vešla v platnost 4. března 1849.

Bezprostředně poté vydal nový císař František Josef I., který v prosinci 1848 vystřídal svého strýce Ferdinanda I. na trůně, nařízení o rozpuštění kroměřížského sněmu. Město bylo následně obsazeno vojskem a sněm de facto rozehnán. Ústavní dokument, který kroměřížští poslanci vypracovali, skončil tedy jako koncept, který nebyl nikdy schválen. Kromě toho, že sněm upoutal pozornost na moravskou Kroměříž, přispěl také k tomu, že tu pobývalo delší čas množství významných a vzdělaných osob, nejen z českého, ale také rakousko-německého a polského politického života. Ve fyzické podobě připomínají tuto událost především pamětní desky umístěné na vybraných kroměřížských domech, v nichž pobývali čeští poslanci (např. František Palacký, František Ladislav Rieger a jiní). Kromě nich tu působili také historik Václav Vladivoj Tomek, dramatik Josef Kajetán Tyl, básník a archeolog Jan Erazim Vocel, právník a politik František August Brauner a novinář Karel Havlíček, který se však v prosinci mandátu poslance vzdává, neboť tuší, že sněm je bezúčelný.

1885 – setkání císaře Františka Josefa I. s ruským carem Alexandrem III.

Další významnou událostí 19. století bylo pro Kroměříž setkání rakouského císaře Františka Josefa I. s ruským carem Alexandrem III. na zámku ve dnech 25.- 26. srpna 1885. Kroměřížští zastupitelé se o plánované schůzce dozvěděli 8. srpna 1885. Starosta města Ferdinand baron Bojakovský za tímto účelem nechal zřídit tři odbory, a to bezpečnostní, dekorační a humanitní. Mnoho věcí zajistily rakouské úřady samy, zastupitelstvu tedy zůstala zejména starost o zkrášlení města. Stav místních komunikací nebyl nejlepší, proto půl setniny zákopníků z Olomouce vybudovalo novou silnici spojující nádraží s městem. Na nádraží postavili 33 mohutných stožárů pro ruské, rakouské, bavorské, moravské a české prapory. U vyústění nádražní ulice k železnému mostu přes řeku Moravu stály dva jehlance, ozdobené chvojím a červenobílými drapériemi. Těsně před mostem se tyčila mohutná slavnostní brána, vysoká 18 metrů, s průjezdem o výšce 11,5 metrů a širokým osm metrů. Bránu završovala dvoumetrová pozlacená socha ženy, v níž někteří spatřovali Austrii, jiní zase Anděla míru. Žena kladla zelené věnce na hlavy vedle stojících pacholat, z nichž jedno drželo štít s rakouským znakem, druhé se znakem ruským. Na Velkém náměstí kolem Mariánského sloupu stály čtyři obelisky, vysoké asi deset metrů, zdobené chvojím a látkovými drapériemi. Na jejich vrcholcích byly umístěny plynové lampy, vytvářející monogramy obou panovníků. K výzdobě města bylo použito na 30 vagónů čerstvého chvojí. Zásadní rekonstrukcí musel projít i kroměřížský zámek, letní sídlo olomouckých arcibiskupů. Pod vedením dvorního architekta dokázala řada řemeslníků v krátkém čase téměř divy. Většina opravených místností byla vybavena nábytkem a luxusními doplňky, dovezenými 26 železničními vagony z Vídně, Prahy a Pešti, z nichž jeden byl pojištěný na 110.000 zlatých. V přízemí zámku byla zřízena vlastní telegrafní stanice. Do Kroměříže se sjelo na osmdesát novinářů z celé Evropy.

car Alexandr III.

císař František Josef I.

František Josef I. přijel o den dříve, tedy v pondělí 24. srpna. Jeho dvorní vlak zastavil na kroměřížském nádraží ve tři hodiny odpoledne. Císař byl oblečen do polní generálské uniformy, císařovna v prostých černých šatech bez šperků a ozdob, následovali je korunní princ Rudolf a císařův mladší bratr arcivévoda Karel Ludvík. Ze všech stran provolávali přítomní obyvatelé slávu. Když vjel kočár z Vodní ulice na Velké náměstí, stálo tam seřazené několikasetčlenné banderium sedláků z vesnic a okolí na nejlepších koních, oblečených ve slavnostních krojích. Nejprve dával František Josef I. na zámku audience a přijímal deputace občanů Kroměříže i okolních vsí a měst. Následovalo defilé všech deputací, spolků i banderií. Počasí sice slavnosti nepřálo, chvílemi pršelo velice prudce, ale ani tato okolnost nic neubrala na monumentálnosti významné události. Večer ozářily ulice plynové lampy s monogramy rakouského císaře a ruského cara.

Carská rodina měla přijet do Kroměříže v poledne v úterý 25. srpna. František Josef I. spolu s korunním princem Rudolfem, oba oblečeni do ruských stejnokrojů a ozdobeni Řádem sv. Ondřeje, jí vyjeli vstříc do Hulína, kde přijel ruský dvorní vlak o půl dvanácté. Železniční vagóny byly obrovské, aby poskytovaly cestujícím dokonalé pohodlí, proto je musely táhnout dvě lokomotivy najednou. V Kroměříži na nádraží čekala na vzácné hosty císařovna Alžběta a arcivévoda Karel Ludvík. Následoval vítací ceremoniál, vojenská kapela hrála ruskou hymnu. Oba panovnické rody spolu hovořily francouzsky. Protože měl car strach z atentátu, neboť tak zemřel jeho otec v roce 1881, užíval si projevů oddanosti jásajících davů pouze krátce, jeho vůz vjel prvním vchodem do Podzámecké zahrady. Jeho bezpečnost střežili navíc neustále dva obrovští kozáci. Po krátkém odpočinku se sešli oba vladaři k první společné konferenci, trvající celé odpoledne, od jedné do pěti. Jejich rozhovor probíhal pouze mezi čtyřma očima, takže se o jejich obsahu můžeme pouze dohadovat. Nebyl pořízen žádný záznam. V šest hodin začala slavnostní hostina, jíž se zúčastnilo 78 osob. Po ní nechal císař na počest carské rodiny uspořádat divadelní představení. K tomuto účelu byl upraven Manský sál ve druhém patře zámku. Hráli vybraní herci Dvorního divadla, kteří přijeli do Kroměříže z Vídně.

Ve středu 26. srpna vedli politická jednání pouze ministři zahraničních věcí, rakouský Gustav hrabě Kálnoky a ruský Nikolaj Karlovič Giers. Ani oni nevydali žádné prohlášení. Mezitím se konal v nedalekém arcibiskupském lese Zámeček hon na jeleny a daňky. Celkem padlo 41 jelenů a daňků, car složil šest kusů, císař a korunní princ Rudolf po pěti. Panovníci byli se zajištěním setkání velmi spokojeni. Bedřich z Fürstenbergu obdržel od císaře Řád sv. Štěpána. Poté následoval oběd a odpočinek před cestou. Carská rodina odjela v devět hodin večer, císař město opustil krátce po desáté. Císařovna v Kroměříži zůstala až do následujícího dne a odjela ve vší tichosti v devět hodin ráno ve čtvrtek 27. srpna.

Historie zámku

Kroměřížský zámek je po staletí spojen s olomouckým biskupstvím (od roku 1777 arcibiskupstvím), jehož dějiny sahají až ke sv. Metodějovi, ačkoliv samotné biskupství v Olomouci je doloženo až k roku 1063.

Postupem doby se zdejší biskupové vypracovali až k největším pozemkovým vlastníkům na Moravě s knížecím titulem a četnými privilegii (právo ražby mincí, lenní zřízení). Díky tomu se jim podařilo vytvořit velkou územní državu, do níž spadaly četné hrady, města a vesnice – k těm největším patřily např. Vyškov, Svitavy, Mohelnice, Mírov, Hukvaldy a Kroměříž. Právě Kroměříž se nakonec stala nejdůležitějším správním centrem biskupství. Od středověku zde sídlila manská správa a v 17. století zde byla zřízena mincovna a biskupské hospodářské úřady. Vedle toho plnil zdejší zámek také funkci letní rezidence.

Současný vzhled zámku je výsledkem radikální přestavby druhé poloviny 17. století, kdy se původně renesanční zámek ocitl kvůli švédské okupaci v troskách. Biskup Karel z Lichtensteinu-Castelcorna ve spolupráci s architekty Filibertem Luchesem a Giovannim Pietrem Tencallou pak nechal přestavět v barokní rezidenci (1686–1698).  V roce 1752 došlo k ničivému požáru, kdy vyhořelo celé druhé i část prvního patra.  Oprava po požáru trvala celých 20 let, kdy barokní interiéry získaly podobu pozdně barokní a rokokovou.

Olomoučtí biskupové a arcibiskupové se po staletí prezentovali také jako podporovatelé umění, dokladem jsou ostatně i zámecké umělecké sbírky (mj. hudební archiv, obrazová galerie, knihovna).

 

Významné události v dějinách zámku

Role zámku a města vzrostla především v průběhu 16. století, kdy Kroměříž plnila roli hlavního biskupského sídla na Moravě. Z Kroměříže pak biskup odjížděl na cesty do Olomouce, Brna, Prahy či Vídně. Spolu s ním pobýval v Kroměříži i dvůr tvořený osobami plnícími pro biskupa politické, správní a hospodářské úkoly. Všední dny dvořanů střídaly v pravidelném cyklu církevní svátky. K největším, ale také nanejvýš vzácným slavnostním událostem pak patřily návštěvy panovníků ve městě a jejich přítomnost na zámku.

Pobyty českých králů a římských císařů v Kroměříži jsou v novověké éře doložené v období episkopátu Stanislava Thurza (1496–1540). Právě on přestavěl gotický hrad ze 13. století na renesanční biskupskou rezidenci a trvale tu se svým dvorem sídlil. Tento humanisticky orientovaný biskup vycházel velmi dobře s českým a uherským králem Vladislavem Jagellonským.

Vzhledem k dlouhodobé neobsazenosti pražského arcibiskupského stolce korunoval Stanislav Thurzo v březnu 1509 v Praze Ludvíka Jagellonského, Vladislavova syna, českým králem. Při zpáteční cestě do Uher, kde král trvale sídlil, se pak na biskupovo pozvání zastavil se svým doprovodem také v Kroměříži a jako host tu měl pobýt po tři dny. Jedním ze svědků tohoto oboustranně příznivého vztahu je také původní zámecká věž, později obestavěná současnou barokní přístavbou. Nad portálem této goticko-renesanční stavby, která kdysi tvořila hlavní vstup do zámku, se nachází králův erb posazený vedle znaku biskupa Thurza a také latinský oslavný nápis, který v překladu zní: „V bezpečí bez úhony nám stát zůstane chráněn, dokud královské žezlo drží Vladislav král. Dlouho nám žij, králi nejlepší, Vladislave, abychom užili dlouho plodů, jež přináší mír.“ O několik let později, v srpnu 1515, hostil Thurzo v Kroměříži polského krále Zikmunda Jagellonského ­– bratra Vladislava Jagellonského. Oba bratři se v té době účastnili vídeňských jednání s římským králem a rakouským arcivévodou Maxmiliánem I., na kterých se dohodlo nástupnictví ve středoevropských státech a uzavřely se dohody o dynastických sňatcích. Ludvík Jagellonský se v Kroměříži zdržel ještě jednou, a to po korunovaci své manželky Marie Rakouské v únoru 1523.

Velkolepá, alespoň dle starých líčení, měla být kroměřížská návštěva císaře a českého krále Maxmiliána II. v lednu 1567. Maxmilián se tehdy účastnil zemského sněmu v Brně a dále měl vyrazit do Opavy. Zemského sněmu se účastnil také olomoucký biskup Vilém Prusinovský z Víckova (1565–1572), který císaře pozval do Kroměříže. Pro tuto příležitost přikázal připravit bohatou zvěřinovou hostinu. Tato návštěva byla na staletí poslední. Kroměříž jednak ztrácí své výjimečné postavení v rámci biskupské domény, neboť biskup František z Dietrichsteinu sídlil ve své rodové rezidenci v Mikulově a po jeho smrti nastávají zlé časy třicetileté války.

Teprve ve druhé polovině 17. století dochází k obnově někdejšího biskupského panství a také města i zámku v Kroměříži. Místo se však už nikdy nestává hlavním trvalým sídlem olomouckých biskupů, pouze jejich letní a správní rezidencí. Až v červnu 1748 poctila Kroměříž a biskupa Ferdinanda Julia Troyera z Troyersteinu (1746–1758) svou přítomností císařovna Marie Terezie, která směřovala do Olomouce na prohlídku zdejší pevnosti. V roce 1770 pak hostil biskup Maxmilián z Hamiltonu (1761–1776) císaře Josefa II., který se tu zastavil při své cestě do Uničova, kde se sešel s pruským králem Friedrichem II.

V zámku probíhal Kroměřížský sněm neboli zasedání Ústavodárného říšského sněmu v letech 1848–1849. Pro zasedání sněmu byla upravena tzv. Velká jídelna, kde vznikla tribuna s poslaneckými lavicemi a stoly předsednictva sněmu (dnešní Sněmovní sál), které byly dopraveny z Vídně a Prahy. Kromě samotného sněmu však na zámku sídlila také ministerstva války a vnitra spolu s byty ministrů. Vedle nich tu byl také sněmovní poštovní úřad, poslanecká kavárna, cukrárna a restaurace. Ústavní dokument, který kroměřížští poslanci vypracovali, skončil, bohužel, jako koncept, který nebyl nikdy schválen. Nový císař František Josef I. schválil tzv. Stadionovu oktrojovanou ústavu, která byla následně nahrazena Bachovým absolutismem. Kromě toho, že sněm upoutal pozornost na moravskou Kroměříž, přispěl také k tomu, že tu pobývalo delší čas množství významných a vzdělaných osob nejen z českého, ale také rakousko-německého a polského politického života.

Další významnou událostí 19. století bylo pro Kroměříž setkání rakouského císaře Františka Josefa I. s ruským carem Alexandrem III. ve dnech 25.–26. srpna 1885. Co bylo důvodem setkání obou vladařů v Kroměříži? Nepochybně jednali o dalším směřování politiky obou států. Pokus o sblížení s Ruskem však velmi brzy ztroskotal. Neslučitelné mocenské ambice Rakousko-Uherska a Ruska na Balkáně neumožňovaly jakékoliv sblížení obou států.

Do středu dění se zámek spolu s historickými zahradami dostal v roce 1998, když byl zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Tímto symbolickým aktem byl tak podržen jak umělecký, tak společenský význam areálu.