Skip to main content

Historie a zajímavosti Podzámecké zahrady

Podzámecká zahrada navazuje bezprostředně na zámek. Od roku 1995 je národní kulturní památkou, od roku 1998 je zapsána na  Listině světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Je také součástí Městské památkové rezervace Kroměříž. Přírodně-krajinářský park ve stylu anglických zahrad se rozkládá na ploše 64 ha mezi zámkem a řekou Moravou. Romantický vzhled dotváří síť vodních kanálů a několika rybníků, řada doposud zachovalých drobných staveb z konce 19. století a sochařská výzdoba.

Zahrada zahrnuje rozsáhlé, z větší části udržované travnaté plochy i unikátní sbírku stromů. Je zde vysázeno přes 200 druhů vzácných stromů z různých částí Evropy, Ameriky i Asie. Mimoto je v zahradě chováno i drobné zvířectvo (exotické ptactvo, opice) a hnízdí tu volně žijící ptactvo. Podzámecká zahrada je volně přístupná veřejnosti po celý rok a je velmi oblíbeným místem pro konání svatebních obřadů.

Zajímavosti z historie

Podzámecká zahrada je nedílnou součástí zámku a její nejstarší část byla zřízena již v 1. polovině 16. století za biskupa Stanislava Thurza. První písemné zprávy i vyobrazení pocházejí z konce 16. století. Šlo o smíšenou, užitkovou i okrasnou zahradu. K výrazné změně došlo po roce 1664 za biskupa Karla II. z Lichtensteinu-Castelcorna, kdy zahrada dostala raně barokní formu. Podle projektu architekta Filiberta Luccheseho a jeho následovníka Giovanniho Pietra Tencally byla zrušena stará užitková zahrada a rozšířena okrasná část s ústředním broderiovým parterem, fontánou a sochami. Zahrada byla bezprostředně propojena se zámkem, kde byla v suterénu zřízena sala terrena. Koncem 18. století arcibiskup Colloredo-Waldsee přistoupil k úpravám zahrady v duchu osvícenství, přitom však kontinuálně navázal na původní řešení. Nechal přistavit kolonádu s přilehlou květinovou terasou (giardino secreto). Areál byl rozšířen o vodní kanál s topolovou alejí a vyzdoben mnoha drobnými stavbami a objekty pro zábavu a potěšení návštěvníků (altány, houpačky, umělá zřícenina s vodopádem apod.).

Přeměna zahrady na přírodně-krajinářský park se datuje od roku 1832. Barokní parter se změnil na velkou travnatou plochu lemovanou vzrostlými stromy a keři zakončenou velkým jezírkem (dnes Chotkův rybník). Byla vytvořena malebná zákoutí a scenérie kolem původních i nově postavených drobných staveb. Z barokní sochařské výzdoby bylo ponecháno jen torzo. V nové části parku byl postaven Maxmiliánův dvůr – stáje a zázemí pro chov dobytka, Pompejská kolonáda, byla upravena síť vodních cest s novými můstky a Rybářským pavilonem. Vodní plochy byly využívány také k chovu ptactva a dalších živočichů. Během tohoto období zaznamenala zahrada největší rozkvět a získala současné uspořádání i rozlohu více než 60 ha.

Na počátku 20. století byla zahrada oblíbeným místem procházek a odpočinku pro návštěvníky i obyvatele města. V souvislosti s regulačními úpravami toku řeky Moravy se rozloha parku opět zvětšila. V zahradě je několik velmi zajímavých staveb, mezi něž patří zejména Colloredova a Pompejská kolonáda, Rybářský pavilon a Dům zahradníka.

V roce 2012 bylo vybudováno nové zahradnické zázemí, které je tvořeno několika dřevěnými objekty rozmístěnými kolem centrálního dvora. Novostavba získala čestné uznání v Grand Prix České komory architektů.

Podzámecká zahrada je otevřena celoročně, svoji krásou a jedinečností patří mezi návštěvníky k nejoblíbenějším zahradním komplexům na Moravě.

Historie Podzámecké zahrady

Podzámecká zahrada byla založena v roce 1509 a během několika století rozšířena do impozantní rozlohy 64 hektarů. Od počátku se měnil její obsah i vzhled. Ze zelinářské a ovocnářské zahrady byla v 17. století přebudována na zahradu barokní. V 19. století na stylový krajinářský park a dnes je zde vysázeno přes 200 druhů vzácných stromů z různých částí Evropy, Ameriky i Asie.

 

Počátky budování kroměřížské Podzámecké zahrady sahají ke sklonku středověku a rané renesance, kdy za episkopátů olomouckých biskupů Stanislava Thurza a později Viléma Prusinovského a Stanislava Pavlovského vyrostla při zámku nejen tehdy obvyklá užitková zahrada, ale také menší obora pro chov vysoké zvěře a okrasná zahrada s několika vodními prvky a řadou okrasných bohatě tvarovaných záhonů.

Slavné období rozkvětu a postupného rozšiřování zahrady nastalo až s nástupem vzdělaného a kultivovaného Karla z Lichtensteinu-Castelcorna na biskupský stolec ve druhé polovině 17. století. Nový biskup přišel do města silně poznamenaného třicetiletou válkou, přesto se vedle mnoha dalších rozsáhlých stavebních akcí soustředil na vybudování dvou okrasných zahrad – Libosadu (Květné zahrady) a Podzámecké zahrady.

Rok 1777 znamenal pro olomouckou arcidiecézi vrcholný okamžik. Biskupství bylo povýšeno na arcibiskupství a prvním arcibiskupem byl zvolen Antonín Theodor Colloredo-Waldsee. Do kroměřížského prostředí vstoupil především originální proměnou Podzámecké zahrady, v níž se promítla kombinace formálního rokokového parteru s přírodně komponovaným parkem a s množstvím kuriózních stavebních doplňků, ať již v řeckém, čínském, tureckém, tichomořském či jiném stylu. Nová zahrada vznikala přibližně 10 let (1790–1800).

Nejradikálnější přestavba Podzámeckou zahradu čekala v první třetině 19. století po příchodu nového arcibiskupa Ferdinanda Maria Chotka, který společně s architektem Antonem Archem připravil koncept proměny sentimentální zahrady v romantický park v duchu idejí německého knížete Hermanna von Pücklera. Chotek se však vyznění své představy nedožil, a protože v sotva započatém díle pokračoval jeho nástupce Maxmilián Josef Sommerau-Beckh, projevily se v Podzámecké zahradě dva významné dobové proudy – romantický vztah k přírodě projevující se v parkové koncepci a Archeho neoklasicistní antikizující stavby.

Druhá polovina 19. století znamenala pro Podzámeckou zahradu období několika posledních drobnějších úprav. Za nejzdařilejší z nich lze považovat přestavbu zámeckého portiku a vybudování nového monumentálního schodiště, které slouží jako druhý vstup do Podzámecké zahrady i v současnosti.