Historie zámku

Kroměřížský zámek je po staletí spojen s olomouckým biskupstvím (od roku 1777 arcibiskupstvím), jehož dějiny sahají až ke sv. Metodějovi, ačkoliv samotné biskupství v Olomouci je doloženo až k roku 1063.

Postupem doby se zdejší biskupové vypracovali až k největším pozemkovým vlastníkům na Moravě s knížecím titulem a četnými privilegii (právo ražby mincí, lenní zřízení). Díky tomu se jim podařilo vytvořit velkou územní državu, do níž spadaly četné hrady, města a vesnice – k těm největším patřily např. Vyškov, Svitavy, Mohelnice, Mírov, Hukvaldy a Kroměříž. Právě Kroměříž se nakonec stala nejdůležitějším správním centrem biskupství. Od středověku zde sídlila manská správa a v 17. století zde byla zřízena mincovna a biskupské hospodářské úřady. Vedle toho plnil zdejší zámek také funkci letní rezidence.

Současný vzhled zámku je výsledkem radikální přestavby druhé poloviny 17. století, kdy se původně renesanční zámek ocitl díky švédské okupaci v troskách. Biskup Karel z Liechtensteinu-Castelcorna ve spolupráci s architekty Filibertem Luchesem a Giovannim Pietrem Tencallou pak nechal vzniknout barokní rezidenci (1686–1698). Ten nejničivější požár v roce 1752 vedl k poškození druhého i prvního podlaží.  Po požáru došlo k následné, pozdně barokní a rokokové obnově sálů a místností.

Olomoučtí biskupové a arcibiskupové se po staletí prezentovali také jako podporovatelé umění, dokladem jsou ostatně i zámecké umělecké sbírky (mj. hudební archiv, obrazová galerie, knihovna).

 

Významné události v dějinách zámku

Role zámku a města vzrostla především v průběhu 16. století, když Kroměříž plnila roli hlavního biskupského sídla na Moravě. Z Kroměříže pak biskup vyrážel na cesty do Olomouce, Brna, Prahy či Vídně. Spolu s ním pobýval v Kroměříži i dvůr tvořený osobami plnícími pro biskupa politické, správní a hospodářské úkoly. Všední dny dvořanů střídaly v pravidelném cyklu církevní svátky. K největším, ale také nanejvýš vzácným slavnostním událostem pak patřily návštěvy panovníků ve městě a jejich přítomnost na zámku.

Pobyty českých králů a římských císařů v Kroměříži jsou v novověké éře doložené v období episkopátu Stanislava Thurza (1496–1540). Právě on založil (obnovil) v Kroměříži biskupskou rezidenci a trvale tu se svým dvorem sídlil. Tento humanisticky orientovaný biskup vycházel velmi dobře s českým a uherským králem Vladislavem Jagellonským.

Vzhledem k dlouhodobé neobsazenosti pražského arcibiskupského stolce korunoval Stanislav Thurzo v březnu 1509 v Praze Ludvíka Jagellonského, Vladislavova syna, českým králem. Při zpáteční cestě do Uher, kde král trvale sídlil, se pak na biskupovo pozvání zastavil se svým doprovodem také v Kroměříži a jako host tu měl pobýt po tři dny. Jedním ze svědků tohoto oboustranně příznivého vztahu je také původní zámecká věž, později obestavěná současným barokním tělesem. Nad portálem této goticko-renesanční stavby, která kdysi tvořila hlavní vstup do zámku, se nachází králův erb posazený vedle znaku biskupa Thurza a také latinský oslavný nápis, který v překladu zní: „V bezpečí bez úhony nám stát zůstane chráněn, dokud královské žezlo drží Vladislav král. Dlouho nám žij, králi nejlepší, Vladislave, abychom užili dlouho plodů, jež přináší mír.“ O několik let později, v srpnu 1515, hostil Thurzo v Kroměříži polského krále Zikmunda Jagellonského ­– bratra Vladislava Jagellonského. Oba bratři se v té době účastnili vídeňských jednání s římským králem a rakouským arcivévodou Maxmiliánem I., na kterých se dohodlo nástupnictví ve středoevropských státech a uzavřely se dohody o dynastických sňatcích. Ludvík Jagellonský se v Kroměříži zdržel ještě jednou, a to po korunovaci své manželky Marie Rakouské v únoru 1523.

Velkolepá, alespoň dle starých líčení, měla být kroměřížská návštěva císaře a českého krále Maxmiliána II. v lednu 1567. Maxmilián se tehdy účastnil zemského sněmu v Brně a dále měl vyrazit do Opavy. Zemského sněmu se účastnil také olomoucký biskup Vilém Prusinovský z Víckova (1565–1572), který císaře pozval do Kroměříže. Pro tuto příležitost přikázal připravit bohatou zvěřinovou hostinu. Tato návštěva byla na staletí poslední. Kroměříž jednak ztrácí své výjimečné postavení v rámci biskupské domény, neboť biskup František z Dietrichsteinu sídlil ve své rodové rezidenci v Mikulově a po jeho smrti nastávají zlé časy třicetileté války.

Teprve ve druhé polovině 17. století dochází k obnově někdejšího biskupského panství a také města i zámku v Kroměříži. Místo se však už nikdy nestává hlavním trvalým sídlem olomouckých biskupů, pouze jejich letní a správní rezidencí. Až v červnu 1748 poctila Kroměříž a biskupa Ferdinanda Julia Troyera z Troyersteinu (1746–1758) svou přítomností císařovna Marie Terezie, která směřovala do Olomouce na prohlídku zdejší pevnosti. V roce 1770 pak hostil biskup Maxmilián z Hamiltonu (1761–1776) císaře Josefa II., který se tu zastavil při své cestě do Uničova, kde se sešel s pruským králem Friedrichem II.

V zámku probíhal Kroměřížský sněm, neboli zasedání Ústavodárného říšského sněmu v letech 1848–1849. Pro zasedání sněmu byla upravena tzv. Velká jídelna, kde vznikla tribuna s poslaneckými lavicemi a stoly předsednictva sněmu (dnešní Sněmovní sál), které byly dopraveny z Vídně a Prahy. Kromě samotného sněmu však na zámku sídlila také ministerstva války a vnitra spolu s byty ministrů. Vedle nich tu byl také sněmovní poštovní úřad, poslanecká kavárna, cukrárna a restaurace. Ústavní dokument, který kroměřížští poslanci vypracovali, skončil, bohužel, jako koncept, který nebyl nikdy schválen. Kromě toho, že sněm upoutal pozornost na moravskou Kroměříž, přispěl také k tomu, že tu pobývalo delší čas množství významných a vzdělaných osob, nejen z českého, ale také rakousko-německého a polského politického života.

Další významnou událostí 19. století bylo pro Kroměříž setkání rakouského císaře Františka Josefa I. s ruským carem Alexandrem III. ve dnech 25.–26. srpna 1885. Co bylo důvodem setkání obou vladařů v Kroměříži? Nepochybně jednali o dalším směřování politiky obou států. Pokus o sblížení s Ruskem však velmi brzy ztroskotal. Neslučitelné mocenské ambice Rakousko-Uherska a Ruska na Balkáně neumožňovaly jakékoliv sblížení obou států.

Do středu dění se zámek spolu s historickými zahradami dostal v roce 1998, když byl zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Tímto symbolickým aktem byl tak podržen jak umělecký, tak společenský význam areálu.