Květná zahrada

Kroměřížská Květná zahrada, známá též pod názvem Libosad, patří mezi nejvýznamnější zahradní díla v celosvětovém měřítku. Dnes je prakticky jediným představitelem takto komponovaného celku v Evropě.

Květnou zahradu nechal vybudovat v druhé polovině 17. století olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelkorna (1664–1695). První fáze výstavby, jež představila hlavní část zahrady, proběhla mezi lety 1665–1675. Druhá, doplňující, v průběhu osmdesátých let 17. století. Zahajovací práce řídil italský architekt Filiberto Luchese (1607–1666), po jehož smrti se úkolu zhostil jeho mladší kolega a spolupracovník Giovanni Pietro Tencalla (1629–1702).

Jak bylo u biskupa v případě stavebních akcí zvykem, měl o nové zahradě předem jasnou představu, která vycházela z evropských impulsů v podobě renesančního modelu odloučených zahrad, které vznikaly poblíž starších sídel ve Francii, inspirací byly také zahrady italského, německého a holandského prostředí.

Centrální partii Květné zahrady, jež je koncipována na půdorysu protáhlého obdélníka s množstvím geometricky stříhané zeleně, tvoří dvě části – květnice a štěpnice. Hlavní osa zahrady, začínající vstupní sochařskou lodžií, je centrálně i po stranách akcentována množstvím doprovodných architektonických i výtvarných zastavení jako jsou okrasné parky, kašny, Rotunda, labyrinty, vodní plochy, kuželna a takzvané Jahodové kopečky. Toto základní formální rozložení organicky doplňují z východní strany (od města) další přilehlé okrasné či hospodářské prostory, kterými jsou Pomerančová zahrada, Holandská zahrada, skleníky, hospodářský dvůr, bažantnice, Králičí kopeček, ptáčnice.

Květná zahrada v původní podobě ze 17. století reprezentuje přelomovou fázi vývoje evropského zahradního umění. Na jedné straně připomíná pozdně renesanční italské a německé památky jako jsou vila d´Este v Tivoli, vila Doria Pamphili v Římě, rezidenční zahrada v Mnichově, Hortus Palatinus v Heildelberku, Neugebäude u Vídně a vila Anghiana v Belgii, na straně druhé straně se však již obrací k francouzskému barokně klasicistnímu typu inspirovanému Versailles. Tato dvojí orientace činí zahradu zcela ojedinělou v širším evropském kontextu.

V průběhu 18. a na začátku 19. století, v době radikální proměny výtvarného i kulturního cítění, byla Květná zahrada doplněna o několik nových skleníků a stala se spíše botanickým a hospodářským zázemím zámku. Výraznější proměnou prošla zahrada až ve čtyřicátých letech 19. století za episkopátu olomouckého arcibiskupa Maxmiliána Josefa Sommerau-Beckha (1837–1853). Na konci 19. století, za episkopátu arcibiskupa Theodora Kohna (1893–1904), prošla rozsáhlejší úpravou i budova Rotundy.

Revitalizace narušených částí Květné zahrady se ujal v padesátých letech 20. století architekt Pavel Janák (1882 – 1956). v roce 1998 byla Květná zahrada spolu s Podzámeckou zahradou a zámkem zapsaná na Seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Práce na obnově Květné zahrady, jejichž cílem přiblížení k autentickému stavu z doby vzniku, zpracoval tým předních českých architektů pod vedením ateliéru Architekti D.R.N.H. a Transat architekti.

Květná zahrada byla po rozsáhlé rekonstrukci slavnostně otevřena 6. a 7. 9. 2014 prvním ročníkem festivalu Hortus Magicus, který přibližuje návštěvníkům radovánky našich předků. Vždy první zářiový víkend tak Květná zahrada ožije divadelními představeními, koncerty, operou, baletem, ohňostroji a nechybí ani volně přístupné doprovodné hry nebo workshopy pro rodiny s dětmi.

Průvodcem po Květné zahradě vám nyní může být i váš mobilní telefon nebo tablet. Projekt mobilní aplikace byl pod názvem Osmero cest do Libosadu realizován díky programu Ministerstva kultury České republiky Podpora pro památky UNESCO. Pracovníci Metodického centra zahradní kultury věří, že se nová služba osvědčí a zkušenost s jejím provozem bude inspirací pro správce dalších historických zahrad v České republice.

Vyzkoušet aplikaci Osmero cest do Libosadu můžete načtením tohoto QR kódu pro OS Android:

Nebo načtením tohoto QR kódu pro IOS: