Terasovitá zahrada, která se nachází na severozápadní straně zámku, vznikla koncem 18. století. Její zrod je neodmyslitelně spjatý s působením prvního olomouckého arcibiskupa Antonína Theodora Colloredo-Waldsee.
„Ten založil v místě bývalého opevňovacího příkopu s drobným giardinettem secretem terasovitě uspořádanou zahradu v pozdně barokním stylu. Zahrada byla rozdělena do tří výškových úrovní a středovou terasu doplnila kruhová fontána. Arcibiskup Colloredo-Waldsee nechal k severozápadnímu křídlu zámku v letech 1795-1799 přistavět také arkádovou lodžii, z níž se otvíral nádherný pohled do formálně uspořádané zahrady rámované zelenými stěnami stříhaných bosketů,“ vysvětluje vedoucí Podzámecké zahrady. Lodžii, později nazvanou Colloredova kolonáda, spojovalo se zahradou obloukové dvouramenné schodiště, zdobené sochami zobrazujícími alegorii čtyř ročních období.
Podoba giardina secreta se od konce 18. století zásadně neměnila. Na vyobrazeních můžeme vidět pouze postupné doplňování kompozice menšími dobovými prvky – například litinovými listy lemujícími okrasný záhon s květinami, okrasné lemy z buxusu, výsadby růží na kmínku a v neposlední řadě výsadby pestrobarevných letniček.
Historie giardina secreta je také spojena s výtvarným umělcem a slavným kroměřížským rodákem – Maxem Švabinským. Jeho pět mozaikových lunet, původně určených pro výzdobu Národního divadla v Praze a věnovaných významným událostem naší historie, zdobilo chodbu Colloredovy kolonády od roku 1973. V roce 1999 byly lunety přeneseny do bývalého františkánského kláštera, nyní hotel Octárna, kde strávil Max Švabinský svá dětská léta.
V současnosti je giardino secreto jedinou dochovanou pozdně barokní částí Podzámecké zahrady. S koncem 18. století započala přestavba formální zahrady v duchu krajinářského parku.
