Podzámeckou zahradu v těchto dnech rozzářily kvetoucí zlatice. Keře, jejichž správný botanický, a dokonce i příjemně znějící český název, téměř nikdo nepoužívá a odborník musí většinou chvilku vysvětlovat, než zazní věta: „Aha, to znám, to je zlatý déšť.“
„Problematika lidového pojmenování „zlatého deště“ tkví ale v tom, že se ujal tak plošně, až jej lidé začali používat pro další dva druhy dřevin. A pak začíná vyjasňování, zda na zahradě či v parku kvete meruzalka zlatá, nádherný, ale prudce jedovatý štědřenec odvislý či ona zlatice – správně česky zlatice prostřední,“ vysvětluje Anna Acostová vedoucí Podzámecké zahrady.
„Ta se latinsky jmenuje Forsythia x intermedia. Drobný křížek v jejím latinském pojmenování označuje, že se jedná o mezidruhového křížence, nikoliv o druh přirozeně se vyskytující ve východní Asii. A tady už jsme na začátku jejího pozoruhodného příběhu. Do Anglie byly dva původní druhy dovezeny roku 1840 a o něco později vznikly křížením a šlechtěním první keře s většími a výraznějšími květy. Zrodil se tak nový druh, který byl pojmenován na počest významného skotského botanika Williama Forsytha, jenž v druhé polovině 18. století působil v královských zahradních službách a založil Královskou zahradnickou společnost v Londýně,“ objasňuje Anna Acostová.
Zlatice, nesoucí jeho jméno, si díky svému intenzivnímu žlutému kvetení a odolnosti v evropském klimatu rychle získala široký věhlas. Dnes se pěstuje v řadě odrůd a je to velmi oblíbený zahradní a parkový keř. Zlatice už zkrátka zdomácněla.
Až si budete chtít udělat procházku jarní Podzámeckou zahradou, určitě ji neminete.
