Obsah
Arcibiskupský zámek je dominantou jednoho z nejatraktivnějších měst na Moravě a hlavním magnetem návštěvníků historického komplexu, v rámci něhož byl spolu se svými zahradami zapsán v roce 1998 na seznam Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Lovecký sál Trůnní sál Nová knihovna
Růžový salon Malá jídelna Stará knihovna
Poradní sál Manský sál Sala Terrena
Arcibiskupský zámek v Kroměříži patří mezi přední kulturně historické památky na Moravě, byl majetkem olomouckých biskupů a arcibiskupů, kterým sloužil jako reprezentační sídlo. Roku 1110 koupil trhovou osadu Kroměříž olomoucký biskup Jan II. (1104 – 1126), od té doby byla majetkem biskupství (arcibiskupství) olomouckého, v polovině 13. století biskup Bruno ze Schauenburgu (1245 - 1281) povýšil Kroměříž na město (1261) a na místě dnešního zámku nechal postavit gotický hrad, zavedl manský správní systém a do Kroměříže situoval veškerou administrativní správu biskupství. Hrad byl za episkopátu Stanislava Thurzy (1496 – 1554) přestavěn na renesanční zámek.
Pohromou pro město i zámek se stala 30- ti letá válka, roku 1643 byla Kroměříž dobyta a zničena švédskými vojsky generála Torstensona. S obnovou Kroměříže a zámku započal biskup Karel z Lichtensteinu- Castelkorna (1665 – 1694), na základě projektů císařských dvorních architektů F. Lucheseho a G.P. Tencally byl zámek vystavěn zhruba do dnešní podoby. Roku 1752 vypukl ve městě požár, který zničil desítky domů a značně poškodil 2. poschodí a interiéry zámku. V letech 1848-1849 se Arcibiskupský zámek stal dějištěm zasedání Ústavodárného říšského sněmu rakouských národů. Ze stavebních úprav 20. století byla nejvýznamnější rekonstrukce zámecké věže (věž zapálila ustupující německá vojska v posledních dnech II. světové války). V roce 1998 byl komplex zámku a zahrad zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Jednotlivé části zámku byly v minulosti hierarchizovány – přízemí bylo věnováno hopodářským a provozním prostorám, v druhém podlaží byly soustředěny reprezentativní prostory, třetí podlaží kladlo důraz na biskupovu světskou a úřední moc.
Zámek je dnes nejen unikátním historickým objektem, ale také živým badatelským centrem ukrývajícím bohaté sbírky obrazů, knih či hudby, které mají kořeny v osvícené činnosti sběratelů několika století
Lovecký sál s hracími stolky, ruským kulečníkem a stěnami vyzdobenými sbírkou zbraní, sloužil jako kuřácký salon a herna. Do dnešní podoby byl zařízen při příležitosti návštěvy ruského cara Alexandra III. a rakouského císaře Františka Josefa I. Stěny jsou vyzdobeny loveckými trofejemi asbírkou zbraní, z nichž nejzajímavější váží 24 kilogramů.
Byl přijímacím pokojem pro soukromé a vzácné hosty a je pozoruhodný svým zařízením: bílým neorokokovým nábytkem a kachlovými kamny, 5- ti dílným benátským zrcadlem s konzolovým stolkem a nádherným osmnáctiramenným lustrem s květinovými motivy.
Car Alexandru III., jemuž byl dán k dispozici, zde udílel audience, což připomínají jeho dva dary - portrét v životní velikosti a pamětní váza. Z vybavení mj. stojí za zmínku třídílný oltářík - vzácná italská prráce z poslední třetiny 14. století.
Připomíná události roku 1848, kdy na zámku zasedal Ústavodárný říšský sněm rakouských národů. Během zasedání sněmu se v tomto pokoji scházel klub slovanských poslanců k poradám. Sál s nábytkem v novobarokním stylu je nyní portrétní galerií nejvýznamnějších olomouckých biskupů a arcibiskupů.
V tomto sále s ornamentální štukovou výzdobou stropů a obrazovou paneláží na stěnách přijímali olomoučtí arcibiskupové vzácnější a významnější návštěvy. Do 60. let 20. století zde umístěn originál italského renesančního malíře Tiziana "Apollo a Marsyas", jedno z nejcennějších děl na území České republiky, v současné době vystavené v zámecké obrazárně.
Sloužila k slavnostním jídlům v menší společnosti. Stoly, komody i sedací nábytek, jimiž je vybavena, vznikly v druhé polovině 18. století. Stěny pokrývá paneláž 111 obrazů se zvířecímí, biblickými i mytologickými náměty.
Sněmovní sál neboli Velká jídelna je jedním z nejkrásnějších a největších sálů na zámku. Impozantní sál značných rozměrů, vyzdobený nástropními olejomalbami a 22 lustry sloužil původně jako hlavní slavnostní sál a jídelna, avšak v letech 1848 - 49 proslul jako dějiště konání Ústavodárného říšského sněmu rakouských národů – proto bylo v sále zbudováno dřevěné stupňovité podium pro jednání poslanců. Jeho interiér patří k nejkrásnějším rokokovým ineriérům ve střední Evropě a často je využíván při filmovém natáčení.
Sloužil k reprezentaci světské moci olomouckých biskupů a byl místem pro konání manských sněmů a soudů, což připomínají tři manské truhlice v interiéru. Výzdoba sálu patří k z uměleckého hlediska nejhodnotnějším. Stěny jsou obloženy umělým mramorem se zlacenými rokokovými řezbami.
Uchovává kolem 15 000 svazků knih, převážně z konce 19. a 20. století, psaných latinsky, německy a česky Je součástí zámecké historické knihovny. Z místností bývalé manské registratury ji koncem 19. století nechal zařídit arcibiskup Bedřich Fürstenberk.
Zámecká knihovna se svými zhruba 21 500 svazky knih patří k nejvzácnějším a nejobsáhlejším v České republice. Dnešní vrcholně barokní podobu získala po požáru v roce 1752. Jsou zde vystaveny dvě dvojice historických globů. Ke knihovně rovněž přináleží bohatý hudební archiv a sbírka starých kreseb a grafiky.
Dominantu zámku i celé Kroměříže představuje 84 metrů vysoká třípatrová věž, jejíž součástí je čtyřboká hranolová obranná věž - pozůstatek biskupského hradu. Roku 1643 a 1752 padla věž za oběť požáru,v roce 1768 byla definitivně opravena a nově pokryta mědí. Na konci druhé světové války věž zapálili němečtí vojáci, avšakobětavostí Kroměřížanů byl požár uhašen a věž byla v letech 1947 – 1948 zrekonstruována do dnešní podoby.
Sala terrena se nachází v přízemí zahradního křídla zámku,zajišťovala přechod ze zámku do Podzámecké zahrady a sloužilak pořádání hudebních a divadelních produkcí. Zatímco vyšší patra zámku prošla různými stavebními úpravami, sala terrena si uchovala původní podobu z konce 17. století. Skládá se ze tří velkých sálů se sochařskou a štukovou výzdobou, freskami na stropech, a dvěma umělými jeskyněmi po stranách (tzv. Grotty), které byly upraveny podle projektů Giovanniho Pietra Tencally. Nechybí umělé krápníky, ornamenty z mušlí a lastur, a fontánka uprostřed.
