Obsah
Arci-knížecí vodárna
Toto technické zařízení představuje jedinečnou technickou památku umístěnou v původním prostředí, v dobrém technickém stavu, dokumentující úroveň vodárenské techniky z přelomu 19. a 20. století.
První zmínky o arcibiskupské vodárně pochází ze 17. století, kdy byla umístěna v pravém křídle arcibiskupského mlýna (budova na níž je dnes výtok Maximiliánova vodovodu). Tato stará vodárna zásobovala vodou z mlýnského náhonu zámek, městské kašny, pivovar a kapitulní domy.
Snaha po zajištění kvalitní pitné vody vedla v roce 1838 k vybudování prameniště na svazích Barbořiny. Voda byla svedena potrubím do staré vodárny a nahradila v té době již nevyhovující vodu z mlýnského náhonu.
Po požáru arcibiskupského mlýna došlo ke zrušení mlýnského náhonu a bylo uvažováno o několika variantách náhradního zdroje pro zavodnění Podzámecké zahrady.
V letech 1893 – 1904 nechal arcibiskup Theodor Khon na pozemku starého mlýna postavit novou vodárnu, přičemž v části budovy bylo později zřízeno tělovýchovné zařízení, tzv. Orlovna. V roce 1903 byla vodárna spuštěna s plynovým motorem GANZ Budapest. Pohon čerpadel byl v roce 1912 nahrazen třemi elektromotory, pro které byla k objektu přistavena dřevěná strojovna v místech, kde se dnes nachází depozitář galerie.
Provoz vodárny byl realizován podle plánů firmy Märky, Bromovski & Schulz
Staré (dvouválcové)čerpadlo 250/500 zajišťovalo dodávku vody pro doplňování rybníků Podzámecké zahrady.
Nové čerpadlo 150/500 dodávalo užitkovou vodu o tlaku 5 – 6 kp/cm2 do venkovního vodovodního řádu, procházejícího ulicí Na kopečku, kde se rozdělovalo na jednotlivé větve.
Větev č. 1 zásobovala zelinářskou zahradu v Podzámecké zahradě, domov důchodců a sprchy na starém koupališti Bajda. Větev č. 2 zásobovala kašnu v Podzámecké zahradě a vinné sklepy. Větev č. 3 zásobovala arcibiskupský seminář, proboštství sv. Mořice, prádelny v kapitulních domech na Velkém náměstí a městské kašny. Větev č. 4 zásobovala prádelnu a klášter na Malém valu.
Obsluha vodárny byla zajišťována strojníkem a jedním pomocníkem. Noční provoz byl bez přímé obsluhy vzhledem k tomu, že strojník bydlel v objektu Mincovny a mohl v případě poruchy ihned zasáhnout.
Vodárna byla v provozu až do roku 1963, kdy byl v Podzámecké zahradě obnoven původní vodní režim zajišťovaný průtokem vody z řeky Moravy.
Unikátní zařízení z přelomu 19. a 20. století je návštěvníkům přístupné v rámci prohlídky Mincovny, Orlovna a také se vstupenkou VIA ARTIS
Tato čerpadla zásobovala zahradní i městské kašny, pivovar, klášter a mnoho dalších budov historické Kroměříže
Kola transmisí, která byla poháněna přes široké kožené řemeny od motorů dříve umístěných v přístavku mimo budovu.
vodárna prošla důkladným konzervačním zásahem pod vedením restaurátora Ing. Flimela, což umožnilo její zpřístupnění.









